Michaelovi a jeho sestře

 Když si člověk myslí, že se vyhrabal ze svých adolescentních černých nočních múr, tak zjistí, že doteď růžově snil...

JÁ SE ZAVAZUJI

a to s odkládací podmínkou.

Zveřejňuji to, protože nikdy nechci zapomenout, k čemu jsem se zavázala už dávno.

Nikdy tě nebudu ponižovat,

Nebudu řvát,

Budu tě podporovat,

Budu se smát.*

Protože Bůh se rozhod, že mi požehná.

A moje požehnání jsi ty.

Nikdy tě nebudu leptat, škrtit tvou duši,

A pro ránu půjdu vážně daleko.

Budu s tebou, když tě něco zkruší,

Nedovolím tvému srdci, aby se bytí zaleklo.

Protože Bůh se rozhod, že mi požehná.

A moje požehnání jsi ty.

Znám tmu a znám chlad,

Kéž by ti to zůstalo navždy cizí,

Mít rád nestačí opakovat tisíckrát,

Pochyby přijdou vždy, když srdce slzí.

Já ze sebe vytřískám to nejlepší.

Protože mé Boží požehnání jsi ty.

Mé srdce tolikrát vzlykavě krvácelo,

Rty tolikrát šeptaly růženec i rouhání,

Mé nebe se zatáhlo a rozehřmělo…

Budu tu pro tebe v každém soužení!

A dávám ti své slovo, že ze sebe vytřískám to nejlepší,

Protože Bůh se rozhod mi požehnat – tebou.

__________________________________

*Protože smích léčí rány a nemoci duše. 

Odkládací podmínka - (právnicky) následky jednání nastanou až bude-li podmínka splněna. Např. syn zdědí majetek, až pokud dostuduje školu. Zde: Já se zavážu, pokud mi Bůh požehná.

A omlouvám se, že je báseň kostrbatá, už dlouho jsem neveršovala :(

Říkaji - jednou vyhraješ, jednou prohraješ, no a já teď prohrávám opravdu hodně.

A noc po noci si připomínám, že všechno pokažené se dá zas do pořádku, ale nějak tomu teď sama nevěřím.

Je snadné zpívat, když neexistuje nic, co by mě sráželo dolů...

Ale co řeknu, když mě stravují plameny, jako právě teď...?

Vím, že jsi schopný a že mě můžeš zachránit z těchto muk, 

ale i když to neuděláš, pořád zůstaneš mojí nadějí.

Říkají, že stačí jen malá víra, aby pohnula horami, no fajn, protože malá víra je všechno, co teď mám.

Ale Bože, když sis zvolil, že necháš hory nehybnými, dej mi sílu, abych byla schopná zpívat.

Znám trápení a bolest, které by zmizely, kdybys jim poručil.

Ale i když to neuděláš, pořád zůstaneš mojí nadějí.

A mé duši je dobře.

 [volně přeloženo]

K textu písně od MercyMe není co dodat. Přesně takhle se cítím. Bůh může všechno, ale i když to neudělá, tak je pořád mojí nadějí.

"Ne co já chci, ale co chceš Ty."

Kéž by to tak jednou bylo i s Michaelem a jeho sestrou, pro niž ještě nemám jméno. Možná Alexandra, dřív jsem to chtěla... Ale možná Marie Anna, Mariana. Yup, Marie Anna zní moc hezky.

Měla by jméno po mně, a to bych byla ráda. Jméno, které jsem si já sama vybrala pro sebe, ne to, co mi dal kdysi dávno někdo jiný. 

EDIT - 17.12.2017

Alecia Beth Moore (Pink) - Run back to my arms

I wouldn’t hurt you like the world did me,  keep you safe I'd keep you sweet

Nikdy bych tě nezranila způsobem, jakým svět zranil mě, držela bych tě v bezpečí a v bavlnce.

Everything that I went through, I’m grateful you won’t have to do,

všechno, čím jsem prošla, jsem vděčná, že ty nebudeš muset,

I know that you will have to fall, I can’t hide you from it all,

Vím, že budeš muset upadnout - nemůžu tě ochránit přede vším.

Here’s the bloody, bloody truth, you will hurt and you will loose

A tady je krvavá, krvavá pravda - budeš zraněná/ý a budeš prohrávat,

I’ve got scars you won’t believe, wear them proudly on my sleeve.

Mám jizvy, kterým bys nevěřil, nosím je hrdě na rukávu,

You know you can run back to my arms.

Víš, že můžeš přiběhnout schovat se v mém náručí. 

Pink je rebelka. A její písně mám ráda. Pomáhají mi se vyrovnat z tou temnější, rebelštější stránkou mého já. A tahle píseň, pravděpodobně věnovaná její dceři, je strašně krásná a nádherná, a vlastně vystihuje úplně přesně to, co jsem si kdysi dávno slíbila.  

"Nezraním tě, jako svět zranil mě, budu tě držet v bezpečí a v bavlnce, a jsem, Bože, jsem tak šťastná, že čím jsem si prošla já - ty nemusíš..."

Pokud... jednou... někdy... snad.  😊

Až na to tedy, že já své fyzické i psychické jizvy nenosím hrdě "na rukávu", ale schovávám je.

Ale byla bych Bohu neskonale vděčná, kdyby jednoho dne můj syn, nebo moje dcera neměli potřebu si ubližovat, netrpěli sebedestrukcí. Vím že psychporuchy se nedají úplně ovlivnit, eliminovat, ale pokud chci o něco ve výchově usilovat, snažila bych se o to: "Miluj svého bližního JAKO sám SEBE!"... protože kdo nemiluje sebe, opravdově nemůže milovat ani ostatní - a o tom já bohužel něco málo vím.

PS: Chtěla jsem napsat o téhle písničce v novém článku, ale pak mi došlo, že se to skvěle hodí do tohohle článku, a ten příští chci ladit víc vánočně, takže... takže tak.

Zázrak a svědectví

OCEANS (WHERE FEET MAY FAIL)

 Duchu, veď mě, když má víra nezná hranic, po vodách mě nech projít, kamkoliv budeš chtít. Hlouběji, dál, než kam kroky mé mě vedou...

WHEN LOVE SEES YOU

Žehnám ti, kdo žebráš a jsi slepý, který křičíš o milost, když procházím, žehnám ti, kdo se třeseš a čekáš, až po tobě začnou pro tvé hříchy házet kamení... Žehnám ti, kdo kráčíš po vlnách, a začínáš se topit, když se podíváš dolů... Žehnám ti, kdo za třicet stříbrných zrazuješ svého zachránce.

Vidím, co jsem utvořil v lůně tvé matky, vidím, který den jsem se do tebe zamiloval, vidím otisky svého Otce! Vidím tvůj příběh, své jméno vepsané do každé stránky tvého života, ty vidíš zápasy a hanbu - a já to, kvůli čemu jsem přišel.

(Mám tu píseň ráda, protože se v ní pořád žehná. Stejný důvod, proč mám ráda obraz Božího milosrdenství - i zde má Ježíš ruku nataženou, aby žehnal).

Od té horké červnové středy budu vědět, že...

 (Jména budou zaměněna, ale příběh, který vám budu povídat, je pravdivý.)

Na počátku všeho bylo slovo. Jedna věta. Za někoho své utrpení obětuj, já to tak dělám. To byla ta věta na počátku tohoto příběhu. Vyřčená dávno, aspoň se to tak Marii zdálo. Před rokem? To ne, možná před dvěma, třema... kdo ví. 

Ale poslechla. Zdálo se jí to... divné. Obětovat své utrpení za v podstatě cizí osobu. Za někoho jiného. Když přitom bylo tak snadné nadávat na nespravedlivý život, vinit sebe, vinit celý svět, nípat se ve svých ranách, v jizvách... Utápět se v psychických mukách a žalu.

Ona nebyla zdravá osobnost. Měla spoustu komplexů, fobií, strachů... takových těch chrasticích kostiček ve skříni... démonů. Hrozný život je, když máte démona jednoho, ona jich měla hned několik. Rvali ji na kousky, nenechávali ji být. Sotva odešel panický záchvat strachu z mužů, přikradly se splíny, občas nějaká ta deprese... beznaděj, melancholie, pocit zmaru... Pak zase ataky sebedestrukce, touhy si ubližovat, záchvaty sebenenávisti.

Belle (2013): Hodnota lidské bytosti

♫ BELLE MAIN THEME
♫ BELLE - PORTRAIT IS REVEALED
♫ BELLE - LET THE JUSTICE BE DONE THOUGH HEAVENS FALL

Snímek Belle z roku 2013 vypráví příběh dívky jménem Dido Elizabeth Belle Lindsay, příběh skutečné ženy, lidské bytosti, která žila v 18. století. Dido se narodila se v roce 1761 a zemřela v roce 1804. Většinu života prožila v Anglii, přesotože se narodila v tehdejší Západní Indii (oblasti dnešního Karibiku).

Provinění? Tmavá kůže.

Belle (2013)

Historické a romantické drama
Založeno na skutečném lidském osudu (based on true story)

Great Britain

104 minut 

"Je to můj názor, že stav otroctví je v tak odporné pozici, že ho nic nemůže podporovat! Let the justice be done though the heavens fall. Ať je spravedlnosti učiněno za dost, i kdyby se měly zřítit nebesa!" (Earl M.)

"Zákony, které nám umožňují snížit lidskost, nejsou zákony nikoho. Jsou rámcem pro zločin. Zákony, které povolují a ne trestají barbarské činy mezi svými občany, jsou zákony země bez naděje." (J. D.)

Příběh:

Dido Belle se narodila černé otrokyni, která otěhotněla s britským námořním důstojníkem, Sirem Johnem Lindsayem, a podle koloniálního práva tedy byla otrokyní.

Ačkoliv byla nemanželským, ilegitimním dítětem, její otec se k ní přiznal, a ona nosila jeho jméno "Lindsay". Byla vychovávaná u tety a strýce (vlastně pratety a prastrýce) v Anglii, a její strýc byl shodou okolností soudce u "Appeal Court by the Kings Bench", u odvolacího soudu. Earl Murray (něco jako hrabě) a jeho žena neměli děti, a vychovávali nejen Dido, ale také Elizabeth. (Obě byly jejich neteře, ale vychovávali je jako své vlastní).

Dido žila u svého strýce a tety vcelku pohodlný život, až na to, že pokud je v domě čekaná návštěva, nesmí jíst se svou rodinou, nesmí jíst u stolu s "bílými" lidmi. Její tmavá kůže ji předurčuje k tomu, že přes peníze, které zdědila po svém otci, pravděpodobně bude mít problémy s vdáváním... protože je "jiná".

Její životní a milostný příběh se ovšem prolíná s případem Zong. Zong Case je případ, kdy otrokářská loď, plavící se s novým "zbožím" měla na zpáteční cestě problém s vodou, a proto část otroků, zejména nemocných a starých, vyhodila do moře, a požadovala na pojišťovně zaplacení peněz za ztrátu těchto "věcí".

Strana A tvrdí, že obětovala několik kusů zboží, otroků, aby zachránila život celé lodi, že otroci by se bez vody mohli vzbouřit, a nakonec by tam všichni umřeli v moři.

Strana B však přichází s argumenty, že ten pravý důvod, proč byli otroci vyhozeni do moře, a zabiti, je ten, že ve světě, v jakém žijeme, měli vyšší cenu mrtví, než živí (protože byli slabí, nemocní, a lovci otroků by za ně nedostali tolik peněz).

CSM Olomouc 2017: Nebojte se

Celostátní setkání mládeže
Olomouc 2017
NEBOJTE SE!!!
Tento článek je napsán na přání pro Anie (http://life-in-word.blogspot.cz/)
a pro Dominika (http://dvspudil.blog.cz/)

♫ Kvůli nám (performed by Sněženka)
Mám ráda podobné písně, s podobným textem...
"Kvůli nám žils a umíral. Dán ti hrob, svět tě nepřijal. Zašlapán, jak do prachu růže, tys neváhal..." 

Sněženka - Lásku neuhasí ani velké vody - Text vychází z Písně písní, jedné z nejkrásnějších
Polož mě jako pečeť na své srdce, jako pečeť na své rámě, neboť silná jako smrt je láska, nezlomná jako podsvětí její vášeň...
Lásku neuhasí ani velké vody, a řeky ji nezaplaví. Výheň její je sám oheň, plamen to Hospodinův, zátopy vod nemohou uhasit lásku a proudy řek ji neodplaví...♥

ÚVODNÍ SLOVO

O setkání mládeže v Olomouci jsem chtěla napsat, protože to byl jeden z nejkrásnějších týdnů, jaké jsem kdy zažila (a slovem "nejlepší" vůbec, ho neoznačuju jen proto, že má paměť je prachmizerná, momentálně si ale lepší týden nevybavuji, a obecně se slovem "nejlepší", "nejkrásnější", "nejúžasnější" zacházím opatrně, a šetřím s nimi. Protože to nejlepší... člověk prožije jen jednou :) 

 Na druhou stranu, kdyby Anie nepožádala, tak ten článek by tu nejspíš nebyl, protože... když nad tím pak přemýšlím, kdo jsem já, co jsem já, abych takový článek mohla napsat?

Na setkání mládeže jsem ve svých jednadvaceti jela poprvé. Byla bych mohla jet už do Žďáru, jenomže z toho nakonec nějak sešlo. Zčásti lituji, zčásti ale ne, protože... Olomouc je jen jedna :)

A myslím, že všechno v životě, co prožíváme, co nás potkává, přichází v ten správný čas. Tak to prostě je, z toho důvodu nelituji, že mým "poprvé" se stala až Olomouc.

Po týdnech, po měsících, po roce...

Girl like you (Sunrise Avenue)
You can never be ready (Sunrise Avenue)
Větší je náš Bůh (Our God is Greater by Chris Tomlin performed by Sněženka) 

A když je náš Bůh s námi, kdo nám pak může bránit?
A když je náš Bůh s námi, kdo může proti být?
- Má nejmilovanější píseň z Olomouce. Škoda že z nahrávek to nikdy není takové, jako naživo.

Do uší se mi linou tóny skladeb finské kapely Sunrise Avenue, a já mám nostalgickou náladu.
Do virtuálních zásuvek ve svém počítači upravuji a neustále přepravuji staré příběhy, a celkově jsem pořád tak nějak uvíznutá v minulosti.

Ale nedá se říct, že bych se nezměnila a že se nic neudálo.

Chtěla jsem napsat článek už před pár týdny, to jsem se vrátila z Celostátního setkání mládeže v Olomouci, úplně nacucaná euforií, Boží láskou, Duchem Svatým.

Já ani nevím, proč vlastně ťukám do klávesnice. Možná proto, že psát do Wordu deník, který má duše potřebuje, potřebuje se občas vylít, ulevit si, mě nebaví, nenaplňuje, nevyhovuje mi ta grafická podoba wordu a tužce a papíru jsem odvykla.

Taky... kdybych se někdy vrátila, psát blog, musela bych to propojit s právem, které se stalo nedílnou součástí mého života... stejně jako praxe v NK, jako Brno, které mi přirostlo k srdci...

Pokud bych se někdy vrátila, tak bych musela začít znova, už ne s romantickými sny, kterých mám i tak plnou hlavu, ale tak nějak... seriózněji a dospěleji, přestože já jsem pořád dítě, FOREVER, na věky. A nikdy se toho nezbavím.

Píšu... vlastně proto, abych zjistila, zda sem ještě někdo chodí, a zda, případně, někdy, kdybych se rozhodla pokračovat znovu, třeba trošku jinak, má cenu, oznamovat to i tady.

SHRNUTÍ: Kdybych někdy blogovala znova, pak... o právu formou deníkových zápisků, o své amatérské kresbě, možná občas něco grafického...

Jenomže nevím, jestli... to má cenu. Zvolna (opravdu velmi zvolna) se učím vařit, přemýšlela jsem o tom, že bych se vážně chtěla učit háčkovat nebo plést.

Ach.

Tolik chci, a žádné - udělám.

Opatruj vás Bůh, Láska, Štěstí, ať jsou vaše dny požehnané.

"Nastávají dny Krále. Kéž jsou požehnané!" (Gandalf Bílý, LOTR III - Return of the King)

U zpovědi, v jeden raně srpnový den mi bylo řečeno, ať rozvíjím své vlohy. Tak zde, zde je důkaz, že se o to pokouším. To kvůli tomu milému knězi jsem se pustila opět do kreslení.
A slibuji, že své vlohy budu rozvíjet. I kdyby jen sama pro sebe. :)

Joe Anderson - young & Joe Anderson  - my imagination

 

 

Nikolaj Coster Valdau as Jaime Lannister

Co dělám, když je mi smutno.... vidíte výše. :)
Zejména první a poslední obrázek (byly kresleny v jedno odpoledne/večer v Brně) jsem kreslila, když se má duše chvěla a nebylo jí zrovna veseličko.

Tak, a teď ať máme všichni ty požehnané dny Krále!

Pac a pusu, objímám vás všechny.

Lillen Marie

 A video pro dobrou náladu na rozloučení!