CSM Olomouc 2017: Nebojte se

Celostátní setkání mládeže
Olomouc 2017
NEBOJTE SE!!!
Tento článek je napsán na přání pro Anie (http://life-in-word.blogspot.cz/)
a pro Dominika (http://dvspudil.blog.cz/)

♫ Kvůli nám (performed by Sněženka)
Mám ráda podobné písně, s podobným textem...
"Kvůli nám žils a umíral. Dán ti hrob, svět tě nepřijal. Zašlapán, jak do prachu růže, tys neváhal..." 

Sněženka - Lásku neuhasí ani velké vody - Text vychází z Písně písní, jedné z nejkrásnějších
Polož mě jako pečeť na své srdce, jako pečeť na své rámě, neboť silná jako smrt je láska, nezlomná jako podsvětí její vášeň...
Lásku neuhasí ani velké vody, a řeky ji nezaplaví. Výheň její je sám oheň, plamen to Hospodinův, zátopy vod nemohou uhasit lásku a proudy řek ji neodplaví...♥

ÚVODNÍ SLOVO

O setkání mládeže v Olomouci jsem chtěla napsat, protože to byl jeden z nejkrásnějších týdnů, jaké jsem kdy zažila (a slovem "nejlepší" vůbec, ho neoznačuju jen proto, že má paměť je prachmizerná, momentálně si ale lepší týden nevybavuji, a obecně se slovem "nejlepší", "nejkrásnější", "nejúžasnější" zacházím opatrně, a šetřím s nimi. Protože to nejlepší... člověk prožije jen jednou :) 

 Na druhou stranu, kdyby Anie nepožádala, tak ten článek by tu nejspíš nebyl, protože... když nad tím pak přemýšlím, kdo jsem já, co jsem já, abych takový článek mohla napsat?

Na setkání mládeže jsem ve svých jednadvaceti jela poprvé. Byla bych mohla jet už do Žďáru, jenomže z toho nakonec nějak sešlo. Zčásti lituji, zčásti ale ne, protože... Olomouc je jen jedna :)

A myslím, že všechno v životě, co prožíváme, co nás potkává, přichází v ten správný čas. Tak to prostě je, z toho důvodu nelituji, že mým "poprvé" se stala až Olomouc.

Po týdnech, po měsících, po roce...

Girl like you (Sunrise Avenue)
You can never be ready (Sunrise Avenue)
Větší je náš Bůh (Our God is Greater by Chris Tomlin performed by Sněženka) 

A když je náš Bůh s námi, kdo nám pak může bránit?
A když je náš Bůh s námi, kdo může proti být?
- Má nejmilovanější píseň z Olomouce. Škoda že z nahrávek to nikdy není takové, jako naživo.

Do uší se mi linou tóny skladeb finské kapely Sunrise Avenue, a já mám nostalgickou náladu.
Do virtuálních zásuvek ve svém počítači upravuji a neustále přepravuji staré příběhy, a celkově jsem pořád tak nějak uvíznutá v minulosti.

Ale nedá se říct, že bych se nezměnila a že se nic neudálo.

Chtěla jsem napsat článek už před pár týdny, to jsem se vrátila z Celostátního setkání mládeže v Olomouci, úplně nacucaná euforií, Boží láskou, Duchem Svatým.

Já ani nevím, proč vlastně ťukám do klávesnice. Možná proto, že psát do Wordu deník, který má duše potřebuje, potřebuje se občas vylít, ulevit si, mě nebaví, nenaplňuje, nevyhovuje mi ta grafická podoba wordu a tužce a papíru jsem odvykla.

Taky... kdybych se někdy vrátila, psát blog, musela bych to propojit s právem, které se stalo nedílnou součástí mého života... stejně jako praxe v NK, jako Brno, které mi přirostlo k srdci...

Pokud bych se někdy vrátila, tak bych musela začít znova, už ne s romantickými sny, kterých mám i tak plnou hlavu, ale tak nějak... seriózněji a dospěleji, přestože já jsem pořád dítě, FOREVER, na věky. A nikdy se toho nezbavím.

Píšu... vlastně proto, abych zjistila, zda sem ještě někdo chodí, a zda, případně, někdy, kdybych se rozhodla pokračovat znovu, třeba trošku jinak, má cenu, oznamovat to i tady.

SHRNUTÍ: Kdybych někdy blogovala znova, pak... o právu formou deníkových zápisků, o své amatérské kresbě, možná občas něco grafického...

Jenomže nevím, jestli... to má cenu. Zvolna (opravdu velmi zvolna) se učím vařit, přemýšlela jsem o tom, že bych se vážně chtěla učit háčkovat nebo plést.

Ach.

Tolik chci, a žádné - udělám.

Opatruj vás Bůh, Láska, Štěstí, ať jsou vaše dny požehnané.

"Nastávají dny Krále. Kéž jsou požehnané!" (Gandalf Bílý, LOTR III - Return of the King)

U zpovědi, v jeden raně srpnový den mi bylo řečeno, ať rozvíjím své vlohy. Tak zde, zde je důkaz, že se o to pokouším. To kvůli tomu milému knězi jsem se pustila opět do kreslení.
A slibuji, že své vlohy budu rozvíjet. I kdyby jen sama pro sebe. :)

Joe Anderson - young & Joe Anderson  - my imagination

 

 

Nikolaj Coster Valdau as Jaime Lannister

Co dělám, když je mi smutno.... vidíte výše. :)
Zejména první a poslední obrázek (byly kresleny v jedno odpoledne/večer v Brně) jsem kreslila, když se má duše chvěla a nebylo jí zrovna veseličko.

Tak, a teď ať máme všichni ty požehnané dny Krále!

Pac a pusu, objímám vás všechny.

Lillen Marie

 A video pro dobrou náladu na rozloučení!