8. 11. 2017

Michaelovi a jeho sestře



 Když si člověk myslí, že se vyhrabal ze svých adolescentních černých nočních múr, tak zjistí, že doteď růžově snil...

JÁ SE ZAVAZUJI
a to s odkládací podmínkou.
Zveřejňuji to, protože nikdy nechci zapomenout, k čemu jsem se zavázala už dávno.

Nikdy tě nebudu ponižovat,
Nebudu řvát,
Budu tě podporovat,
Budu se smát.*

Protože Bůh se rozhod, že mi požehná.
A moje požehnání jsi ty.

Nikdy tě nebudu leptat, škrtit tvou duši,
A pro ránu půjdu vážně daleko.
Budu s tebou, když tě něco zkruší,
Nedovolím tvému srdci, aby se bytí zaleklo.

Protože Bůh se rozhod, že mi požehná.
A moje požehnání jsi ty.

Znám tmu a znám chlad,
Kéž by ti to zůstalo navždy cizí,
Mít rád nestačí opakovat tisíckrát,
Pochyby přijdou vždy, když srdce slzí.

Já ze sebe vytřískám to nejlepší.
Protože mé Boží požehnání jsi ty.

Mé srdce tolikrát vzlykavě krvácelo,
Rty tolikrát šeptaly růženec i rouhání,
Mé nebe se zatáhlo a rozehřmělo…
Budu tu pro tebe v každém soužení!

A dávám ti své slovo, že ze sebe vytřískám to nejlepší,
Protože Bůh se rozhod mi požehnat – tebou.
__________________________________
*Protože smích léčí rány a nemoci duše. 
Odkládací podmínka - (právnicky) následky jednání nastanou až bude-li podmínka splněna. Např. syn zdědí majetek, až pokud dostuduje školu. Zde: Já se zavážu, pokud mi Bůh požehná.

A omlouvám se, že je báseň kostrbatá, už dlouho jsem neveršovala :(

Říkaji - jednou vyhraješ, jednou prohraješ, no a já teď prohrávám opravdu hodně.
A noc po noci si připomínám, že všechno pokažené se dá zas do pořádku, ale nějak tomu teď sama nevěřím.

Je snadné zpívat, když neexistuje nic, co by mě sráželo dolů...
Ale co řeknu, když mě stravují plameny, jako právě teď...?

Vím, že jsi schopný a že mě můžeš zachránit z těchto muk, 
ale i když to neuděláš, pořád zůstaneš mojí nadějí.

Říkají, že stačí jen malá víra, aby pohnula horami, no fajn, protože malá víra je všechno, co teď mám.
Ale Bože, když sis zvolil, že necháš hory nehybnými, dej mi sílu, abych byla schopná zpívat.

Znám trápení a bolest, které by zmizely, kdybys jim poručil.
Ale i když to neuděláš, pořád zůstaneš mojí nadějí.

A mé duši je dobře.
 [volně přeloženo]

K textu písně od MercyMe není co dodat. Přesně takhle se cítím. Bůh může všechno, ale i když to neudělá, tak je pořád mojí nadějí.
"Ne co já chci, ale co chceš Ty."
Kéž by to tak jednou bylo i s Michaelem a jeho sestrou, pro niž ještě nemám jméno. Možná Alexandra, dřív jsem to chtěla... Ale možná Marie Anna, Mariana. Yup, Marie Anna zní moc hezky.
Měla by jméno po mně, a to bych byla ráda. Jméno, které jsem si já sama vybrala pro sebe, ne to, co mi dal kdysi dávno někdo jiný. 

EDIT - 17.12.2017


I wouldn’t hurt you like the world did me,  keep you safe I'd keep you sweet
Nikdy bych tě nezranila způsobem, jakým svět zranil mě, držela bych tě v bezpečí a v bavlnce.
Everything that I went through, I’m grateful you won’t have to do,
všechno, čím jsem prošla, jsem vděčná, že ty nebudeš muset,
I know that you will have to fall, I can’t hide you from it all,
Vím, že budeš muset upadnout - nemůžu tě ochránit přede vším.
Here’s the bloody, bloody truth, you will hurt and you will loose
A tady je krvavá, krvavá pravda - budeš zraněná/ý a budeš prohrávat,
I’ve got scars you won’t believe, wear them proudly on my sleeve.
Mám jizvy, kterým bys nevěřil, nosím je hrdě na rukávu,
You know you can run back to my arms.
Víš, že můžeš přiběhnout schovat se v mém náručí. 


Pink je rebelka. A její písně mám ráda. Pomáhají mi se vyrovnat z tou temnější, rebelštější stránkou mého já. A tahle píseň, pravděpodobně věnovaná její dceři, je strašně krásná a nádherná, a vlastně vystihuje úplně přesně to, co jsem si kdysi dávno slíbila.  
"Nezraním tě, jako svět zranil mě, budu tě držet v bezpečí a v bavlnce, a jsem, Bože, jsem tak šťastná, že čím jsem si prošla já - ty nemusíš..."
Pokud... jednou... někdy... snad.  😊
Až na to tedy, že já své fyzické i psychické jizvy nenosím hrdě "na rukávu", ale schovávám je.
Ale byla bych Bohu neskonale vděčná, kdyby jednoho dne můj syn, nebo moje dcera neměli potřebu si ubližovat, netrpěli sebedestrukcí. Vím že psychporuchy se nedají úplně ovlivnit, eliminovat, ale pokud chci o něco ve výchově usilovat, snažila bych se o to: "Miluj svého bližního JAKO sám SEBE!"... protože kdo nemiluje sebe, opravdově nemůže milovat ani ostatní - a o tom já bohužel něco málo vím.

PS: Chtěla jsem napsat o téhle písničce v novém článku, ale pak mi došlo, že se to skvěle hodí do tohohle článku, a ten příští chci ladit víc vánočně, takže... takže tak.

"Quotidie morior - umírám kdykoliv."

"Naše dokonalost spočívá v tom, že víme, že jsme nedokonalí."(Augustinus Aurelius)