Jste důvodem, proč po tolika dlouhých, dlouhých dnech oprašuji své verše na poličce, beru je do rukou, jeden po druhém, a rozhoduji se napsat... několik slov.
Netušila jsem, vážně jsem netušila, že v čechách ŽIL opravdu tak velký herec, velký umělec. Až do nedávna jsem to netušila.
Myslím, že by se vám má báseň snad ani nelíbila... Je to složité. Možná ano, možná ne.
Bůh vám dal velký talent. A mnoho trápení. Ale tak už to v životě chodí.
Mějte klidný spánek, věčný spánek. A v duši nekonečný mír, pokoj, blaženost a klid.
Tvář bez masky
V lidském srdci je láska, teplo,
kéž by se požehnání andělů na zem sneslo.
Lidským údělem je cítit, doufat, milovat,
všechno procítit, prodýchat.
Vezmi moje boty a projdi se, kudy jsem kráčel já,
jestli myslíš, že jsem chyby dělal a ty bys to líp dovedla.
Miloval jsem ženu. Múzu. A jinou jsem si musel vzít,
lidským požehnáním a prokletím je všechno prodýchat a procítit.
V lidském srdci se skrývá nenávist a hněv
k těm, co urážejí co naše jest, pro co se pění naše krev.
Lidským údělem je cítit, dýchat, milovat,
uvnitř krvácet, a všechno těžké překonat.
Vezmi moje boty a projdi se, kudy jsem kráčel já,
nežil jsem v snadné době, nejdřív válka a pak okleštěná svoboda.
Herec musí všechno umět zahrát, ale taky všechno v sobě skrýt...
člověkem je, a uvnitř s krví a bolestí všechno potom procítí.
Mrzí mě to. Naše životy někdy nejdou, jak bychom chtěli. Nemám ráda, když jsou jiní nešťastní.
Příliš citlivý pro tento svět.
Ti trpí nejvíc.
Klaním se Vašemu talentu, smekám před ním. A přece to nenosí štěstí.
Někdy to tak prostě je. Lidský život není nebe.
Přála bych si, aby ten Váš byl.
Na druhou stranu...
kdyby nebyl, nikdy bych si Vás nemohla tak vážit.
Čest a pocta hrdinům.
Ať Vám svítí věčné světlo, ať naleznete mír i nekonečnou lásku.
Láska milované ženy Vám za života nebyla přána.
Ať vás tedy obejme Láska Věčná.
[Poklona L. P.]
