Hříchy na chodníku slávy

Hledáme kapky deště ve slunečním dni,

hledáme sluneční paprsky ještě před tím, než se rozední.

Chráníme, co nám je drahé, ale ztrácíme to nejdražší,

Hřích se s láskou nesnáší.

Hledáme pravdu, hledáme Boha,

hledáme lék na srdce, které stoná.

Stoupáme, ale čekají nás pády,

tajíme své hříchy na chodníku slávy.

Hledáme svou vlastní pravdu, ptáme se Boha,

jestli existuje, když světem vládne lidská zloba.

Obviňujeme někoho za to, co jsme udělali sami,

hledáme obětního beránka, abychom zacelili vlastní rány.

Hledáme pravdu, hledáme Boha,

odmítáme milovat toho, kdo život obětoval pro nás.

Klaníme se těm, co na nás za třicet stříbrných dopustí se zrady,

dál tajíme své hříchy - na chodníku slávy!

INSPIRACE:

Já jsem cesta, pravda a život.

Něco, čeho si lidé cení vysoko, je před Bohem ohavnost.

Bože, co jsi udělal, aby na světě nebylo tolik zloby, tolik zla? Udělal jsi vůbec něco? - UDĚLAL - STVOŘIL JSEM TEBE!

A Mentalista, závěr páté řady.

(Napsala jsem to vlastně jako jakousi odpověď na Patrickovy pocity

 - pokud teda on nějaké pocity má :P :D)

EPILOG:

Hledáme svou vlastní pravdu a Boha. A obviňujeme jiné z toho, za co si můžeme sami.

A nebo hledáme viníky v nevinných a zabíjíme obětní beránky, posilňujíce si vlastní ego.