Nicolas Sparks - Bezpečný přístav

Nicolas Sparks - je americký spisovatel, jeho knihy se překládají asi do 30 jazyků a pravidelně se stávají bestsellery. V jeho knihách se trochu odráží, že je křesťanské víry.

Názor - je to PAN spisovatel - jako ale vážně. Upřímně, ještě jsem nenašla chlapa, spisovatele, jehož knihy by mi sedly tak jako právě Sparksovy - no... teda... Brezinovy knihy byly taky dobré, i Mayovy - ale i Mayovi bych sem tam něco vytkla a Brezinovy knihy byly pro dospívající. Tahle je už pro dospělé a já nevidím ani jeden prťavý důvod, proč je nedoporučit.

Děj knihy

V malém městečku Southportu pracuje servírka Katie. Zaujme Alexe, který pracuje v místním obchodě. Alexovi se dívka líbí, ale protože pracoval v armádě jako vyšetřovatel, brzy z jemných náznaků, kterých by si ostatní ani nevšimili, pozná, že Katie skrývá něco víc než pravou barvu vlasů a své pravé jméno. Skrývá svou totožnost, svůj strach a svou bolestnou minulost.

Katie je totiž ve skutečnosti Erin a důvod, proč se objevila v Southportu je ten, že utekla před surovým manželem, který ji bil a ponižoval.

Její manžel, Kevin, je totiž policista a Erin moc dobře ví, že se jí nikdy nevzdá a bude ji hledat tak dlouho, dokud ji nenajde.

Její láska k Alexovi hodně komplikuje situaci... kdyby Kevin přijel, rozhodne se zůstat, nebo zase uteče?

A najde ji Kevin? (Jo, to si pište, že ji najde - ale nebyl by to Sparks, kdyby to skončilo tak, že se Erin vrátí ke svému manžílkovi a bude mu dělat matraci, boxovací pytel a domácího mazlíčka, který bude dělat přesně to, co si páníček přeje.)

Moje osobní pocity, postřehy.

No, když Sparks vylíčil, co Kevin Erin dělal, bylo mi na blití. Víte, já mám takový problém. Mám dojem, že jsem přesně takový typ, po kterém půjdou takovíhle hajzli.

Kromě toho... Kevin a jemu podobní absolutně netuší, jaké mají štěstí. Erin by pro něj byla udělala totálně všechno. Hrála by s ním tu jeho odpornou hru na věc a pána, kdyby ji nemlátil. Prostě... ti, kteří mají hodné partnery si neuvědomují, jak velké mají štěstí... proto by ženské měly být mrchy, protože ty nebývají využívané. Proto by hodní kluci měli být sígři, protože ti pod pantoflem nejsou.

Myslím, že je na čase, aby se ze mě stala mrcha.... protože jinak bych mohla dopadnout jako... jako oběť domácího násilí - nehledě na to, že pro to mám předpoklady...

Takže... knížka se zdá super. Vyvolává ve mně spoustu emocí - přes nenávist, výsměch, husí kůži, slzy... až ke strachu... prohlubuje mou jemňounkou formu androfobie... asi se jdu fakticky proměnit v tu mrchu - protože dnešní svět není pro hodné a slušné holčičky - a já se svým štěstím už vidím, jak skončím v nějakém náručí dalšího Kevina - a to teda děkuju pěkně....