WILL YOU STILL LOVE ME TOMORROW?

Oldies but goodies again...

WILL YOU STILL LOVE ME TOMORROW (THE SHIRELLES)
Ach, jak jim rozumím.
Ano, tohle je důvod, proč... poslední dobou tak často poslouchám některé staré písně..
Tehdy lidi věděli, co cítí, proč to cítí, a dokázali o tom napsat skvělý song.
Dnes všichni metaforujeme, nasazujeme si masky - i sami před sebou...
A hrajeme na silné fráze...

Budeš mě milovat i zítra?
Láska - láska lidská, je často nedokonalá a nestálá, ačkoliv... teď si tak říkám, že to NEBYLA pravá láska, když skončila...

Ale tak to prostě bylo...a pořád je.

Když člověk sundá masku a brnění, tak je zranitelný...

I já se bojím toho, co bude.
Zase začínám něco cítit (psaní - do šuplíku) - mě vytrhuje z apatie... a já něco cítím.
A slova bolí... A humanita mě bolí... humanita jako lidskost, to, jak se k sobě navzájem všichni chováme. Možná že ty problémy imigrace jenom ukazují problémy, které tu byly už předtím.

Neumíme se k sobě chovat, neumíme na sebe být hodní.
A to bolí.

ANEŽKA

MÚZY: WILL YOU STILL LOVE ME TOMORROW?

"Miliony hvězd mi nad očima tančí, miliony snů s tebou prožívám,
řekněte mi, proč mám srdce jako pancíř, kdykoli se do tvé tváře podívám?"
(Raego - Labyrint ft. Christina Delaney)

Taju ve tvém náručí a skládám všechny zbraně,

nikdy bych nevěřila, jak může být všechno po tvém boku krásné.

Budeš mě milovat i zítra, nebo řekneš "sbohem",

a ta krása se stane pro mé srdce mramorově chladným hrobem?

Říkáš: "Maličká, jsi příliš hodná pro tenhle svět,

trošku zpomal, nestačím ti, nemusíš všechno dělat hned.

Maličká, buď se mnou, nenechám tě odejít,

o všechno, co znám, chci se s tebou podělit."

Dnes večer je to všechno nádherné,

tančíme pod hvězdami, nebe nad námi drží ruce své.

Ale co bude zítra? Ochladne tvůj cit a už nebudeš mě chtít?

Budeš mě milovat i zítra, nebo to všechno ukončíš?

Říkáš: "Maličká, ty toužíš spasit svět,

a nechceš čekat na pomoc, chceš všechno změnit hned.

Maličká, buď se mnou, dnes ti nedovolím odejít,

protože o všechno, co mám, se chci s tebou podělit."

Dnes taju ve tvém náručí a snažím se nemyslet na to, co bude zítra,

ačkoli pořád musím myslet na to, zda zbude jenom polámaná víra

v to, žes mě doopravdy miloval

a myslels vážně, cos mi říkal a v náznacích sliboval.

Je těžké toužit zachránit svět, pomáhat a starat se o všechny kolem sebe... rozdávat se pro druhé...
A ještě k tomu milovat muže, který nesdílí vaši víru a někdy... někdy se i směje vašim zásadám.
Ale já to sem rozepisovat nechci. Báseň patří Anežce... patří k příběhu, který teď píšu...
a Múzou mi byly Sherilles... 
Je to tak... je to tak jak zpívají.
Zásadní otázka zní: A budeš mě milovat i zítra?
(A nebo jenom využiješ a odkopneš...)
Přiznávám, že takhle já se dívám na vztahy dnešní doby.
A přiznávám, že takových vztahů já se bojím a nechci je.
Všechno se to ještě může změnit.

Ale momentálně to cítím, jak to cítím.

Jak říká Anežka: "Bůh tě opatruj." 
"Bůh vás opatruj."

Lillen.