Liane Moriarty - Manželovo tajemství

DÁVEJTE SI POZOR, CO KAM PÍŠETE...

A dávejte si pozor, ať nevíte příliš mnoho...

Ne nadarmo se říká, nevědomost je sladká...

Upřímně, kdyby moje psychika nebyla posledních pár dní (týden??) v háji, asi by mi mozek šrotoval na plné obrátky. Asi....

Jenže mě... za prvé bolí svaly na pravé ruce (z práce, je to těžká práce, za den nanosím i... klidně i pětadvacet kilo), za druhé jsem včera upadla do šoku, když jsem se zranila (nechtěně, opravdu), a za třetí... Bojím se, jsem... skleslá nebo sklíčená (to jsou ta dvě slova, co hledám ve slovnícíh) ... a chci prostě jen... spát. Kéž by to bylo tak snadný. Nechci se krájet. Ku.wa, já se fakt nechci krájet. Nechci se rozhodovat, nechci si vybírat, nechci nikoho zranit... a tak krásně, krásňounce ubližuju sama sobě. Sladký, Roztomilý. Jsi k poňuňání, Lillen, fakt. (Cynický škleb.)

Hraj si na to, jak je všechno ok. Protože se nechceš svěřovat. A za druhý - nemáš komu. (Svěřovat se dvěma mlýnským kamenům, no úžasný.)

No ale stejně, přivedla mě na jiný myšlenky, aspoň po čas čtení. 

Už si nebudu vylévat mozek na klávesnici a monitor. Nemá to cenu, a stejně mi myšlenky utíkají všude možně. Nemá to hlavu a patu, mno takže k věci.

Autor: Liane Moriarty

Místo: Austrálie - Sydney + Melbourne

Čas - Velikonoce (začátek podzimu, dost těžko se na to zvyká, že v Austrálii prostě s Velikonocemi začíná chladný podzim... kudla, po celou knihu jsem si na to nezvykla! :D)

Postavy? - Tři ženy, tři ženy které spojuje místo... a muž (respektive dva muži). A temné tajemství. (Manželovo tajemství).

Tři ženy, tři životy, tři (možná i víc) problémy, tři rodiny...

Cecilia Fitzpatrick, Tess O Leary (myslím, autorko, že Tess se ale jmenuje jinak!!) a Rachel Crowley.

Děj:

Cecilia Fitzpatricková má všechno - dokonalou rodinu, dokonalou domácnost a dokonalého manžela. Má tři půvabné dcerušky a zvládá všechno.

Dál by si žila ve své bublince, kdyby se jako Pandora nerozhodla otevřít pomyslnou skříňku... Co skříňku, ona otevřela dopis od svého manžela, dopis, který měla číst až po jeho smrti - a její manžel je stále mezi živými.

Tess O Leary (fakt mi nesedí, že se jmenovala pořád O Leary, však se provdala. Nemohla mít stejné jméno... no tak fajn, asi mohla. V Austrálii je to asi jiný. Ale je to divný.) její manžel oznámí, že se zamiloval do její sestřenice, a zároveň nejlepší kamarádky.

A Rachel Crowley? Její syn, snacha a vnuk se chtějí odstěhovat do New Yorku - a přitom Rachel po smrti své dcery žije jen svým vnukem, je to smysl a štěstí jejího (podzimního) života...

Co tyhle tři ženy spojuje?

Můžu vám to vyspoilovat... :P (ale až za chvilku).

PROČ? - Měla jsem poukázku do knihkupectví, a sáhla jsem po líbivé obálce. Nelituju, to vůbec. Hledala jsem Austenku (Rozum a cit, Poslední píseň od Sparkse nebo... nebo tak něco... ale nakonec jsem se rozhodla právě pro Manželovo tajemství.

PLUSY: Obálka a žánr. Paradoxně i žánr. Tušila jsem, že to bude "thrillerovina" jako Deník lhářky. Je pravda, že tajemství je temné... Ten žánr se mi líbil. Nebylo to přeslazený (aspoň mně to tak nepřišlo) a mě to sedlo. Bylo to čtivý, napínavý (nebo... ne napínavý jako napínavý, ale prostě - čtete, čtete a čtete, je vám vpodstatě jedno, co čtete, ale prostě... vám to sedí do nálady, dobře se to čte, stránky ubíhají, čas plyne a líbí se vám příběh a zápletka.

MINUSY - Epilog. Já to tušila. Já to tušila - ale proč neměl epilog - to co bylo prozrazeno v epilogu vliv na celý příběh? Proč některý tajemství zůstávají navždy tajemstvími? Kdyby tam byla Jane Marplová nebo Hercule Poirot, tak... by na to přišli...

takhle (prozření tři hodiny po dočtení knihy) - takhle mě to jen utvrzuje v tom, že... soudit MŮŽE jenom Bůh, my lidé jsme omylní... a nikdy nemáme stoprocentní jistotu.

Sex, sex a sex... Paní autorko, manžel nebyl doma, nebo co? (Naštěstí ho tam moc nebylo jako takového. A aspon se v tom nevyžívala, v popisu, myslím... ale nějak často bylo popisované, jak na to ta či ona hrdinka myslí...

PODROBNÝ DĚJ:

Ceciliina dcera je posedlá Berlínskou zdí. Při hledání kamínku ze zdi Cecilia najde dopis od manžela, který napsal, aby ho přečetla v případě jeho smrti. Cecilia váhá, váhá. (Ano, Eva a její ovoce ze stromu, Pandora, atd.) - a nakonec... nakonec si ho teda přečte. A to co přečte jí vyrazí dech.

Rachel Crowleyové před dvaceti osmi lety zemřela dcera. Podle patologa byla uškrcená a Rachel podezřívá jednoho muže (Connora), že to udělal. 

Rachel se po smrti dcery odcizila se synem Robem... a její srdce jakoby zamrzlo, což dokázal svým způsobem změnit až Jacob (vnouček).

A Tess? Poté, co uteče od manžela (zamiloval se do její sestřenice) si začne románek s Connorem. A cestičky se začínají zaplétat.

SPOIL (+ postřehy a komenty i se spoilem.)

Manžel Cecilie - John Paul se jí v dopise přizná, že zavraždil dceru Rachel Crowleyové - a ta, když si to přečte, je zničená. Její dokonalý život je v troskách, neví, co má dělat, jak se má chovat, najednou není schopná nic dělat, nic nezvládá, jen pořád myslí na to, jestli ho udat, nebo ne. (John Paul má strašnou, strašnou klaustrofobii, pobyt ve vězení by zřejmě nepřežil. Když mu bylo sedmnáct nebo devatenáct, nevím jistě, pokusil se o sebevraždu, ale neuspěl. Trpí depresemi, migrénami, nočními múrami - výčitky svědomní, mnoh. A odpírá si potěšení. Například veslování. Sex. Patrně ani nechce čtvrté dítě - protože touží po synovi, a to vrahovi nepřísluší, mít syna.)

Rachel podezřívá Connora z vraždy (učitel tělocviku, milenec Tess) že Janie (její dceru) zabil - protože spolu chodili, a na konci knížky se ho pokusí zabít.

A Tess? Ta je naštvaná, zdrcená... a  začne si románek s Connorem.

Poznámky k četbě (a mým názorům).

Johna Paula jsem si musela oblíbit. I přes to, co udělal. Navíc... když se ještě k tomu dozvíte v epilogu...

Janie jsem naopak ráda neměla. Přestože umřela, a tak...

Při vší úctě na mě působila jako děvka... nebo aspoň jako hodně povrchní holka...

Sice... ona Johna Paula měla ráda, líbil se jí -až moc. V tom jsme si trochu podobné. Táhla to zároveň s Connorem a Johnem-Paulem. (Jestli něco na ženách nesnáším, tak tohle) - a vybrala si Connora, protože John-Paul jí připadal moc hezký, připadalo jí, že ji ani nemůže mít rád.

Jenže on ji rád měl.

Chyba? Ona se mu vysmála, teda on si to myslel - když byla nervózní, tak se smála. Začala se smát a on se rozčílil a začal ji škrtit.

Jenže...

On ji nezabil. On si to myslel, a myslel si to i dál, nikdy se nedozvěděl, že... Janie nezemřela na škrcení (možná jí spustil infarkt, nebo něco takového), ale ona ještě žila, když ji pustil. Jenže... ona měla slabé srdce, měla jít k lékaři (a místo toho šla za JP randit... jo, chytrá to holka!) - a to ji zabilo.

Měla jít k doktorovi, kdyby k němu šla, ušetřila by si tyhle potíže. (Sorry, je mi to líto, ale já si ji neoblíbila - narozdíl od Johna Paula).

Rachel se nakonec dozví, že JP jí zabil dceru... (myslí si, že ji zabil, protože Ráchelka a její manžílek chtěli rychlou, snad levnou pitvu , a tak se holt nikdy nedověděli, že jejich "nevinná" dcerunka nezemřela uškrcením, ale záchvatem. (To slovo tam bylo, já ho zapomněla - měla slabý srdce, jestli to byla nějaká anémie, nebo tak něco... prý tím měl údajně trpět i Abe - Abraham Lincoln.)

A Tess? Oh, tak to jsem fakt... NEPOCHOPILA. Ona se vrátila k manželovi. Poté, co se vyspala (ne jednou) s někým jiným, tak se vrátila k manželovi, a přirozeně, že mu to NEŘEKLA!

A víte co je sranda? Kromě svýho synka, se kterým zdrhla, měla dcerušku... ale neví, zda dceruška je manžílka nebo milence (učitel tělocviku!!  - pochopíte, proč to zdůrazňuju)... Hustý!

- Ale nešlo se nezasmát při:

Tess O Learyová si nikdy nebude jistá, jestli je její manžel Will biologickým otcem jejich druhého dítěte, které vzešlo z neplánovaného těhotenství počatého v Sydney v jednom zvláštním dubnovém týdnu. Prášky působí,  jen když je berete, a když Tess odlétala do Sydney, zapomněla balení v Melbourne. O jiné možnosti se nikdo slovem nezmíní, nicméně až jednoho roku při vánoční večeři Tessina milovaná dospívající dcera poznamená, že se rozhodla stát učitelkou tělocviku, její babičce zaskočí sousto krocana a sestřenice (ta sestřenice, která to věděla taky) její matky vylije šampaňské do klína svého hezkého francouzského manžela.

(Fakt se nešlo nezasmát, i když, popravdě, je to spíš smutný.)

Vypíchla bych - dobré vyprávěcí schopnosti.

Ale mrzí mě... že pravda nám lidem uniká. Že se... některý věci John Paul, Rachel i Cecilia nikdy nedozví...

PS: traumatická asfyxie se jmenuje to, co zabilo Janie. Teda, ne, právě že ne! Zabilo ji aneuryzma aorty. Nikoli John Paul.

(Obdivovala jsem JP za to, jak se choval k Cecilii, on ji strašně miloval, a byl jí hrozně vděčný, že ho nešla udat... jak se k ní choval před holkama, svýma dcerama (jejich dcerama), a tak... bohužel, no...

Mimochodem, za chyby platí VŽDYCKY někdo jiný.

Za Janieny blbosti platí John Paul. Za John-Paulovy výčitky, za to, že neovládl vztek a vystartoval po Janie platí Cecilia. A Connor. Který platí i za to, že se Tess vrátila zpátky k manžílkovi. 

Za Ceciliino rozhodnutí nemluvit... zaplatila Polly.

Sladká, nevinná Polly, nejkrásnější z dcer Johna Paula a Cecilie.

Propána.

Říkala jsem si - jenom ne Polly, jenom ne Polly, jen ne ta krásná sněhurkovská šestiletá dívenka.

Jen ne to dítě, které... muselo být přímo andělské. Jenom ne Polly.

Proč ne Esther? Proč ne Isabel? (Nebyly "tak" krásné - a já z vlastní zkušenosti vím, že ve světě, v normálním světě je běžné, že platí "ošklivky" - nebo ty méně hezké. Znám to, vím to.)

Mimochodem, ne, Polly nezemřela. Jen přišla o ruku, protože Rachel, která chtěla přejet autem Connora, přejela Polly. A tak slaďounká princeznička Polly s bledou pletí, tmavými vlasy a nádhernýma očima, ta překrásná Polly, přišla o pravou ruku.

(Tak nevím, co mě mrzí víc, jestli Pollyina ruka nebo JP temné tajemství, které... vlastně tak temné není - jenže to se JP bohužel nikdy nedozví.

Na můj konec kniha skončila dost otevřeně.

A přitom neskončila, já vím...

Jen... prostě... dokud se to JP nedozví (jakože se to NIKDY nedozví) nebude to pro mě ukončené. A to mě trápí.

Že to dopadlo jinak "než by mělo" - aspoň podle mě.

Já vím, že ta recenze je divná. Ale i kniha je "divná", jiná.

Ale četla se dobře.

A díky ní se neplácám v depce.

Fajn mi není.

Ale není mi ani zle.

Díky neobyčejnému příběhu, o němž se nedá říct, že je krásný... ač já v té knížce mnoho krásy našla. (Vyprávění, představy, obrazy... a tak.)

Taky by mě zajímalo, jestli bylo záměrem donutit čtenáře Janie nesnášet a JP milovat, nebo ne...

Mimochodem, mně byla nejsympatičtější Cecilia... ač jsem si během četby přiznala,

že fakt bych nevěděla, jak tu situaci řešit.

Nevěděla bych to, fakt ne.

Jestli udat, nebo ne.

Jenže... možná bych udala -ale když to neudělal!!!!??? Když Janie zabila (s prominutím) vlastní blbost? V knize bylo jasně řečeno, že každá druhá by odkráčela po svých a JP by udala za útok (nikoli za vraždu...)

Chjo... Moc myslím.

Ale aspoň myslím nad knihou, a ne... Whatever.

Spokojenost?

Tak... 87%? 

Asi míň. Třeba 79.

Předčila očekávání, spousta věcí se mi líbila, jen ten konec, ach ten konec...

Ale ne všechny příběhy končí sladce.

-10% za Polly.

-10% za Johna Paula.

-10% za Tess.

+5% za Cecilii.

2% za vztah tchýně-snacha (Rachel a Lauren)

a 2% za barvitý popis a vtip.

To sedí.

Takže takových 79. Zhruba.

75-79. Howk. :)