CSM Olomouc 2017: Nebojte se

Celostátní setkání mládeže
Olomouc 2017
NEBOJTE SE!!!
Tento článek je napsán na přání pro Anie (http://life-in-word.blogspot.cz/)
a pro Dominika (http://dvspudil.blog.cz/)

♫ Kvůli nám (performed by Sněženka)
Mám ráda podobné písně, s podobným textem...
"Kvůli nám žils a umíral. Dán ti hrob, svět tě nepřijal. Zašlapán, jak do prachu růže, tys neváhal..." 

Sněženka - Lásku neuhasí ani velké vody - Text vychází z Písně písní, jedné z nejkrásnějších
Polož mě jako pečeť na své srdce, jako pečeť na své rámě, neboť silná jako smrt je láska, nezlomná jako podsvětí její vášeň...
Lásku neuhasí ani velké vody, a řeky ji nezaplaví. Výheň její je sám oheň, plamen to Hospodinův, zátopy vod nemohou uhasit lásku a proudy řek ji neodplaví...♥

ÚVODNÍ SLOVO

O setkání mládeže v Olomouci jsem chtěla napsat, protože to byl jeden z nejkrásnějších týdnů, jaké jsem kdy zažila (a slovem "nejlepší" vůbec, ho neoznačuju jen proto, že má paměť je prachmizerná, momentálně si ale lepší týden nevybavuji, a obecně se slovem "nejlepší", "nejkrásnější", "nejúžasnější" zacházím opatrně, a šetřím s nimi. Protože to nejlepší... člověk prožije jen jednou :) 

 Na druhou stranu, kdyby Anie nepožádala, tak ten článek by tu nejspíš nebyl, protože... když nad tím pak přemýšlím, kdo jsem já, co jsem já, abych takový článek mohla napsat?

Na setkání mládeže jsem ve svých jednadvaceti jela poprvé. Byla bych mohla jet už do Žďáru, jenomže z toho nakonec nějak sešlo. Zčásti lituji, zčásti ale ne, protože... Olomouc je jen jedna :)

A myslím, že všechno v životě, co prožíváme, co nás potkává, přichází v ten správný čas. Tak to prostě je, z toho důvodu nelituji, že mým "poprvé" se stala až Olomouc.

Po týdnech, po měsících, po roce...

Girl like you (Sunrise Avenue)
You can never be ready (Sunrise Avenue)
Větší je náš Bůh (Our God is Greater by Chris Tomlin performed by Sněženka) 

A když je náš Bůh s námi, kdo nám pak může bránit?
A když je náš Bůh s námi, kdo může proti být?
- Má nejmilovanější píseň z Olomouce. Škoda že z nahrávek to nikdy není takové, jako naživo.

Do uší se mi linou tóny skladeb finské kapely Sunrise Avenue, a já mám nostalgickou náladu.
Do virtuálních zásuvek ve svém počítači upravuji a neustále přepravuji staré příběhy, a celkově jsem pořád tak nějak uvíznutá v minulosti.

Ale nedá se říct, že bych se nezměnila a že se nic neudálo.

Chtěla jsem napsat článek už před pár týdny, to jsem se vrátila z Celostátního setkání mládeže v Olomouci, úplně nacucaná euforií, Boží láskou, Duchem Svatým.

Já ani nevím, proč vlastně ťukám do klávesnice. Možná proto, že psát do Wordu deník, který má duše potřebuje, potřebuje se občas vylít, ulevit si, mě nebaví, nenaplňuje, nevyhovuje mi ta grafická podoba wordu a tužce a papíru jsem odvykla.

Taky... kdybych se někdy vrátila, psát blog, musela bych to propojit s právem, které se stalo nedílnou součástí mého života... stejně jako praxe v NK, jako Brno, které mi přirostlo k srdci...

Pokud bych se někdy vrátila, tak bych musela začít znova, už ne s romantickými sny, kterých mám i tak plnou hlavu, ale tak nějak... seriózněji a dospěleji, přestože já jsem pořád dítě, FOREVER, na věky. A nikdy se toho nezbavím.

Píšu... vlastně proto, abych zjistila, zda sem ještě někdo chodí, a zda, případně, někdy, kdybych se rozhodla pokračovat znovu, třeba trošku jinak, má cenu, oznamovat to i tady.

SHRNUTÍ: Kdybych někdy blogovala znova, pak... o právu formou deníkových zápisků, o své amatérské kresbě, možná občas něco grafického...

Jenomže nevím, jestli... to má cenu. Zvolna (opravdu velmi zvolna) se učím vařit, přemýšlela jsem o tom, že bych se vážně chtěla učit háčkovat nebo plést.

Ach.

Tolik chci, a žádné - udělám.

Opatruj vás Bůh, Láska, Štěstí, ať jsou vaše dny požehnané.

"Nastávají dny Krále. Kéž jsou požehnané!" (Gandalf Bílý, LOTR III - Return of the King)

U zpovědi, v jeden raně srpnový den mi bylo řečeno, ať rozvíjím své vlohy. Tak zde, zde je důkaz, že se o to pokouším. To kvůli tomu milému knězi jsem se pustila opět do kreslení.
A slibuji, že své vlohy budu rozvíjet. I kdyby jen sama pro sebe. :)

Joe Anderson - young & Joe Anderson  - my imagination

 

 

Nikolaj Coster Valdau as Jaime Lannister

Co dělám, když je mi smutno.... vidíte výše. :)
Zejména první a poslední obrázek (byly kresleny v jedno odpoledne/večer v Brně) jsem kreslila, když se má duše chvěla a nebylo jí zrovna veseličko.

Tak, a teď ať máme všichni ty požehnané dny Krále!

Pac a pusu, objímám vás všechny.

Lillen Marie

 A video pro dobrou náladu na rozloučení!

WILL YOU STILL LOVE ME TOMORROW?

Oldies but goodies again...

WILL YOU STILL LOVE ME TOMORROW (THE SHIRELLES)
Ach, jak jim rozumím.
Ano, tohle je důvod, proč... poslední dobou tak často poslouchám některé staré písně..
Tehdy lidi věděli, co cítí, proč to cítí, a dokázali o tom napsat skvělý song.
Dnes všichni metaforujeme, nasazujeme si masky - i sami před sebou...
A hrajeme na silné fráze...

Budeš mě milovat i zítra?
Láska - láska lidská, je často nedokonalá a nestálá, ačkoliv... teď si tak říkám, že to NEBYLA pravá láska, když skončila...

Ale tak to prostě bylo...a pořád je.

Když člověk sundá masku a brnění, tak je zranitelný...

I já se bojím toho, co bude.
Zase začínám něco cítit (psaní - do šuplíku) - mě vytrhuje z apatie... a já něco cítím.
A slova bolí... A humanita mě bolí... humanita jako lidskost, to, jak se k sobě navzájem všichni chováme. Možná že ty problémy imigrace jenom ukazují problémy, které tu byly už předtím.

Neumíme se k sobě chovat, neumíme na sebe být hodní.
A to bolí.

ANEŽKA

MÚZY: WILL YOU STILL LOVE ME TOMORROW?

"Miliony hvězd mi nad očima tančí, miliony snů s tebou prožívám,
řekněte mi, proč mám srdce jako pancíř, kdykoli se do tvé tváře podívám?"
(Raego - Labyrint ft. Christina Delaney)

Taju ve tvém náručí a skládám všechny zbraně,

nikdy bych nevěřila, jak může být všechno po tvém boku krásné.

Budeš mě milovat i zítra, nebo řekneš "sbohem",

a ta krása se stane pro mé srdce mramorově chladným hrobem?

Říkáš: "Maličká, jsi příliš hodná pro tenhle svět,

trošku zpomal, nestačím ti, nemusíš všechno dělat hned.

Maličká, buď se mnou, nenechám tě odejít,

o všechno, co znám, chci se s tebou podělit."

Dnes večer je to všechno nádherné,

tančíme pod hvězdami, nebe nad námi drží ruce své.

Ale co bude zítra? Ochladne tvůj cit a už nebudeš mě chtít?

Budeš mě milovat i zítra, nebo to všechno ukončíš?

Říkáš: "Maličká, ty toužíš spasit svět,

a nechceš čekat na pomoc, chceš všechno změnit hned.

Maličká, buď se mnou, dnes ti nedovolím odejít,

protože o všechno, co mám, se chci s tebou podělit."

Dnes taju ve tvém náručí a snažím se nemyslet na to, co bude zítra,

ačkoli pořád musím myslet na to, zda zbude jenom polámaná víra

v to, žes mě doopravdy miloval

a myslels vážně, cos mi říkal a v náznacích sliboval.

Je těžké toužit zachránit svět, pomáhat a starat se o všechny kolem sebe... rozdávat se pro druhé...
A ještě k tomu milovat muže, který nesdílí vaši víru a někdy... někdy se i směje vašim zásadám.
Ale já to sem rozepisovat nechci. Báseň patří Anežce... patří k příběhu, který teď píšu...
a Múzou mi byly Sherilles... 
Je to tak... je to tak jak zpívají.
Zásadní otázka zní: A budeš mě milovat i zítra?
(A nebo jenom využiješ a odkopneš...)
Přiznávám, že takhle já se dívám na vztahy dnešní doby.
A přiznávám, že takových vztahů já se bojím a nechci je.
Všechno se to ještě může změnit.

Ale momentálně to cítím, jak to cítím.

Jak říká Anežka: "Bůh tě opatruj." 
"Bůh vás opatruj."

Lillen.

V nočním tichu

V nočním tichu = In the still of the night

Jen jedinou noc tvé ruce můžu hřát,

jen jedinou noc... pár polibků krást...

Pak vyjde slunce, lásko, a nás se nikdo neptá,

zda chceme žít v světě, který naše duše leptá.

Jen jedinou noc jsi má,

jen jediný sen smíme snít,

na východě se rozednívá

a my musíme se rozloučit.

Jen jedinou noc jsem tvé ruce ve svých hřál,

v tu noc jsem se cítil jako opravdový král...

A pak vyšlo slunce, a místo, aby do morku kostí rozehřálo,

přineslo mi ocelově chládné, mučivé a prázdné ráno...

Už nějaký čas to je, co jsi byla jenom má,
na východě Jitřenka další svítání vítá,

jenom nedosněné sny a tužby od té doby znám.

a v koutku mé duše zbytek nejsvětlejšího citu zbývá.

MÚZY PRO TUTO BÁSEŇ:
♫ PERDONO (Caterina Caseli) - mám ráda to video :) i tu píseň..
♫ DIANA (Paul Anka) - oh dears, tuhle miluju ♥♥
♫ HEY PAULA (Paul & Paula) - jedna z nejromantičtějších písní, co znám  a to už je co říct, já znám dost cajdáků ;-) Kam se hrabe Unchained melody...  ;-) ;-)

Tahle píseň ale vznikla na polibek Múzy při písni: 
IN THE STILL OF THE NIGHT - FRED PARRIS & THE SATINS
- Přemýšlela jsem o tom. O filmu "Dirty Dancing" a o téhe písničce. O nádherném love songu... a o segregaci. O tom, když lidi nemohli milovat, koho chtěli... Když se láska zakazovala...
Žijeme v hodně dobré době... na jak dlouho asi?

A i přesto, že ta doba nebyla VŮBEC sladká a snadná... měla svoje kouzlo. Já osobně na padesátky a šedesátky moc nejsem  - to přenechávám jiným, pravda je, že se nacházím spíš v těžkých 30's - uchvacuje mě prvorepublikové kouzlo, i těžká doba, tehdejší způsob života ve zbytku Evropy... Svým způsobem se mi líbí i 20tky... jenže dvacátá léta a jazzový věk... to moc ne ... spíš konec 20's a hlavně 30's...  - No ale to jsem odbočila.
Pravda teda je, že 50 a 60 léta mě nijakn zvlášť neokouzlují, ale... při "in the still of the night" jsem přemýšlela o těch zpěvácích, o lásce, o rasovém původu, o situaci v Americe tehdy, a tak...

Je to všechno tak komplikované.
A to láska je.

Zejména ta, co trvá příliš krátko, ale je vypálená do srdce.

(Se mnou osobně to nijak nesouvisí - nebo o tom aspoň nevím. Jak jsem napsala, jen jsem poslouchala staré písničky, koukala na útržky filmu... a přemýšlela.)

Tvář bez masky - Všechno prodýchat a procítit.

Jste důvodem, proč po tolika dlouhých, dlouhých dnech oprašuji své verše na poličce, beru je do rukou, jeden po druhém, a rozhoduji se napsat... několik slov.

Netušila jsem, vážně jsem netušila, že v čechách ŽIL opravdu tak velký herec, velký umělec. Až do nedávna jsem to netušila.

Myslím, že by se vám má báseň snad ani nelíbila... Je to složité. Možná ano, možná ne.

Bůh vám dal velký talent. A mnoho trápení. Ale tak už to v životě chodí.

Mějte klidný spánek, věčný spánek. A v duši nekonečný mír, pokoj, blaženost a klid.

Tvář bez masky

V lidském srdci je láska, teplo,

kéž by se požehnání andělů na zem sneslo.

Lidským údělem je cítit, doufat, milovat,

všechno procítit, prodýchat.

Vezmi moje boty a projdi se, kudy jsem kráčel já,

jestli myslíš, že jsem chyby dělal a ty bys to líp dovedla.

Miloval jsem ženu. Múzu. A jinou jsem si musel vzít,

lidským požehnáním a prokletím je všechno prodýchat a procítit.

V lidském srdci se skrývá nenávist a hněv

k těm, co urážejí co naše jest, pro co se pění naše krev.

Lidským údělem je cítit, dýchat, milovat,

uvnitř krvácet, a všechno těžké překonat.

Vezmi moje boty a projdi se, kudy jsem kráčel já,

nežil jsem v snadné době, nejdřív válka a pak okleštěná svoboda.

Herec musí všechno umět zahrát, ale taky všechno v sobě skrýt...

člověkem je, a uvnitř s krví a bolestí všechno potom procítí.

Mrzí mě to. Naše životy někdy nejdou, jak bychom chtěli. Nemám ráda, když jsou jiní nešťastní.

Příliš citlivý pro tento svět.

Ti trpí nejvíc.

Klaním se Vašemu talentu, smekám před ním. A přece to nenosí štěstí. 

Někdy to tak prostě je. Lidský život není nebe.

Přála bych si, aby ten Váš byl.

Na druhou stranu...

kdyby nebyl, nikdy bych si Vás nemohla tak vážit.

Čest a pocta hrdinům.

Ať Vám svítí věčné světlo, ať naleznete mír i nekonečnou lásku.

Láska milované ženy Vám za života nebyla přána.

Ať vás tedy obejme Láska Věčná.

[Poklona L. P.]