Michaelovi a jeho sestře

 Když si člověk myslí, že se vyhrabal ze svých adolescentních černých nočních múr, tak zjistí, že doteď růžově snil...

JÁ SE ZAVAZUJI

a to s odkládací podmínkou.

Zveřejňuji to, protože nikdy nechci zapomenout, k čemu jsem se zavázala už dávno.

Nikdy tě nebudu ponižovat,

Nebudu řvát,

Budu tě podporovat,

Budu se smát.*

Protože Bůh se rozhod, že mi požehná.

A moje požehnání jsi ty.

Nikdy tě nebudu leptat, škrtit tvou duši,

A pro ránu půjdu vážně daleko.

Budu s tebou, když tě něco zkruší,

Nedovolím tvému srdci, aby se bytí zaleklo.

Protože Bůh se rozhod, že mi požehná.

A moje požehnání jsi ty.

Znám tmu a znám chlad,

Kéž by ti to zůstalo navždy cizí,

Mít rád nestačí opakovat tisíckrát,

Pochyby přijdou vždy, když srdce slzí.

Já ze sebe vytřískám to nejlepší.

Protože mé Boží požehnání jsi ty.

Mé srdce tolikrát vzlykavě krvácelo,

Rty tolikrát šeptaly růženec i rouhání,

Mé nebe se zatáhlo a rozehřmělo…

Budu tu pro tebe v každém soužení!

A dávám ti své slovo, že ze sebe vytřískám to nejlepší,

Protože Bůh se rozhod mi požehnat – tebou.

__________________________________

*Protože smích léčí rány a nemoci duše. 

Odkládací podmínka - (právnicky) následky jednání nastanou až bude-li podmínka splněna. Např. syn zdědí majetek, až pokud dostuduje školu. Zde: Já se zavážu, pokud mi Bůh požehná.

A omlouvám se, že je báseň kostrbatá, už dlouho jsem neveršovala :(

Říkaji - jednou vyhraješ, jednou prohraješ, no a já teď prohrávám opravdu hodně.

A noc po noci si připomínám, že všechno pokažené se dá zas do pořádku, ale nějak tomu teď sama nevěřím.

Je snadné zpívat, když neexistuje nic, co by mě sráželo dolů...

Ale co řeknu, když mě stravují plameny, jako právě teď...?

Vím, že jsi schopný a že mě můžeš zachránit z těchto muk, 

ale i když to neuděláš, pořád zůstaneš mojí nadějí.

Říkají, že stačí jen malá víra, aby pohnula horami, no fajn, protože malá víra je všechno, co teď mám.

Ale Bože, když sis zvolil, že necháš hory nehybnými, dej mi sílu, abych byla schopná zpívat.

Znám trápení a bolest, které by zmizely, kdybys jim poručil.

Ale i když to neuděláš, pořád zůstaneš mojí nadějí.

A mé duši je dobře.

 [volně přeloženo]

K textu písně od MercyMe není co dodat. Přesně takhle se cítím. Bůh může všechno, ale i když to neudělá, tak je pořád mojí nadějí.

"Ne co já chci, ale co chceš Ty."

Kéž by to tak jednou bylo i s Michaelem a jeho sestrou, pro niž ještě nemám jméno. Možná Alexandra, dřív jsem to chtěla... Ale možná Marie Anna, Mariana. Yup, Marie Anna zní moc hezky.

Měla by jméno po mně, a to bych byla ráda. Jméno, které jsem si já sama vybrala pro sebe, ne to, co mi dal kdysi dávno někdo jiný. 

EDIT - 17.12.2017

Alecia Beth Moore (Pink) - Run back to my arms

I wouldn’t hurt you like the world did me,  keep you safe I'd keep you sweet

Nikdy bych tě nezranila způsobem, jakým svět zranil mě, držela bych tě v bezpečí a v bavlnce.

Everything that I went through, I’m grateful you won’t have to do,

všechno, čím jsem prošla, jsem vděčná, že ty nebudeš muset,

I know that you will have to fall, I can’t hide you from it all,

Vím, že budeš muset upadnout - nemůžu tě ochránit přede vším.

Here’s the bloody, bloody truth, you will hurt and you will loose

A tady je krvavá, krvavá pravda - budeš zraněná/ý a budeš prohrávat,

I’ve got scars you won’t believe, wear them proudly on my sleeve.

Mám jizvy, kterým bys nevěřil, nosím je hrdě na rukávu,

You know you can run back to my arms.

Víš, že můžeš přiběhnout schovat se v mém náručí. 

Pink je rebelka. A její písně mám ráda. Pomáhají mi se vyrovnat z tou temnější, rebelštější stránkou mého já. A tahle píseň, pravděpodobně věnovaná její dceři, je strašně krásná a nádherná, a vlastně vystihuje úplně přesně to, co jsem si kdysi dávno slíbila.  

"Nezraním tě, jako svět zranil mě, budu tě držet v bezpečí a v bavlnce, a jsem, Bože, jsem tak šťastná, že čím jsem si prošla já - ty nemusíš..."

Pokud... jednou... někdy... snad.  😊

Až na to tedy, že já své fyzické i psychické jizvy nenosím hrdě "na rukávu", ale schovávám je.

Ale byla bych Bohu neskonale vděčná, kdyby jednoho dne můj syn, nebo moje dcera neměli potřebu si ubližovat, netrpěli sebedestrukcí. Vím že psychporuchy se nedají úplně ovlivnit, eliminovat, ale pokud chci o něco ve výchově usilovat, snažila bych se o to: "Miluj svého bližního JAKO sám SEBE!"... protože kdo nemiluje sebe, opravdově nemůže milovat ani ostatní - a o tom já bohužel něco málo vím.

PS: Chtěla jsem napsat o téhle písničce v novém článku, ale pak mi došlo, že se to skvěle hodí do tohohle článku, a ten příští chci ladit víc vánočně, takže... takže tak.

WILL YOU STILL LOVE ME TOMORROW?

Oldies but goodies again...

WILL YOU STILL LOVE ME TOMORROW (THE SHIRELLES)
Ach, jak jim rozumím.
Ano, tohle je důvod, proč... poslední dobou tak často poslouchám některé staré písně..
Tehdy lidi věděli, co cítí, proč to cítí, a dokázali o tom napsat skvělý song.
Dnes všichni metaforujeme, nasazujeme si masky - i sami před sebou...
A hrajeme na silné fráze...

Budeš mě milovat i zítra?
Láska - láska lidská, je často nedokonalá a nestálá, ačkoliv... teď si tak říkám, že to NEBYLA pravá láska, když skončila...

Ale tak to prostě bylo...a pořád je.

Když člověk sundá masku a brnění, tak je zranitelný...

I já se bojím toho, co bude.
Zase začínám něco cítit (psaní - do šuplíku) - mě vytrhuje z apatie... a já něco cítím.
A slova bolí... A humanita mě bolí... humanita jako lidskost, to, jak se k sobě navzájem všichni chováme. Možná že ty problémy imigrace jenom ukazují problémy, které tu byly už předtím.

Neumíme se k sobě chovat, neumíme na sebe být hodní.
A to bolí.

ANEŽKA

MÚZY: WILL YOU STILL LOVE ME TOMORROW?

"Miliony hvězd mi nad očima tančí, miliony snů s tebou prožívám,
řekněte mi, proč mám srdce jako pancíř, kdykoli se do tvé tváře podívám?"
(Raego - Labyrint ft. Christina Delaney)

Taju ve tvém náručí a skládám všechny zbraně,

nikdy bych nevěřila, jak může být všechno po tvém boku krásné.

Budeš mě milovat i zítra, nebo řekneš "sbohem",

a ta krása se stane pro mé srdce mramorově chladným hrobem?

Říkáš: "Maličká, jsi příliš hodná pro tenhle svět,

trošku zpomal, nestačím ti, nemusíš všechno dělat hned.

Maličká, buď se mnou, nenechám tě odejít,

o všechno, co znám, chci se s tebou podělit."

Dnes večer je to všechno nádherné,

tančíme pod hvězdami, nebe nad námi drží ruce své.

Ale co bude zítra? Ochladne tvůj cit a už nebudeš mě chtít?

Budeš mě milovat i zítra, nebo to všechno ukončíš?

Říkáš: "Maličká, ty toužíš spasit svět,

a nechceš čekat na pomoc, chceš všechno změnit hned.

Maličká, buď se mnou, dnes ti nedovolím odejít,

protože o všechno, co mám, se chci s tebou podělit."

Dnes taju ve tvém náručí a snažím se nemyslet na to, co bude zítra,

ačkoli pořád musím myslet na to, zda zbude jenom polámaná víra

v to, žes mě doopravdy miloval

a myslels vážně, cos mi říkal a v náznacích sliboval.

Je těžké toužit zachránit svět, pomáhat a starat se o všechny kolem sebe... rozdávat se pro druhé...
A ještě k tomu milovat muže, který nesdílí vaši víru a někdy... někdy se i směje vašim zásadám.
Ale já to sem rozepisovat nechci. Báseň patří Anežce... patří k příběhu, který teď píšu...
a Múzou mi byly Sherilles... 
Je to tak... je to tak jak zpívají.
Zásadní otázka zní: A budeš mě milovat i zítra?
(A nebo jenom využiješ a odkopneš...)
Přiznávám, že takhle já se dívám na vztahy dnešní doby.
A přiznávám, že takových vztahů já se bojím a nechci je.
Všechno se to ještě může změnit.

Ale momentálně to cítím, jak to cítím.

Jak říká Anežka: "Bůh tě opatruj." 
"Bůh vás opatruj."

Lillen.

Christina Perri - Sea of Lovers

Kolik světla se skrývá za temnou maskou,
kolik víry za dávno zašlou zkazkou...
Jsou ženy, co nemají nic, a přitom mají, co chci já,
mé srdce na to umírá.

Kolik tvrdosti se skryje za saténem a peříčky,
kolik bezcennosti skrývají slaný perličky?
Jsou ženy, co nemají nic - ale mají tebe,
a já... si namlouvám, že se mají lépe.

Kdyby ostatní měli, co já mám,
mysleli by, že se nevděčností zalykám.
Jsou ženy, co nemají nic, ale z nějakého důvodu mají tebe,
láska je, když místo zimnice nenávist tě třese.

Kolik ohně se skrývá za ledem,
kolik zimy za létem.
Kdyby druzí měli, co mám já,
mysleli by si, že musím být šílená.

Mám všechno, a přitom mi něco chybí,
mám, co málokterý z lidí.
Toužím po tom, co mají jiné,
jenom bolest mi z toho plyne.

Nutno zdůraznit, že ta báseň NENÍ o mně. Opravdu ne.
Říkejme jí Christina. Třebas. Protože mi ji připomíná (vzhledově) Christina Perri.
Má všechno, má dokonalou rodinu - milující rodiče, sestru, která ji naprosto obdivuje (mladší sestru, pro niž je starší sestra hrdinou), je oblíbená, má spoustu přátel a velký talent, který jí umožňuje živit a věnovat se tomu, co miluje.
Až na jedinou věc.

Nemá srdce svého nejlepšího přítele.
Jsou ženy, které nemají nic - nic z toho, co má Christina. Ale mají jeho... na jednu noc, na pár dní - mají jeho, a Christina chce, co mají ony. Chce opětovanou lásku...

A já ani nevím, proč to sem píšu. Možná proto, že mě její příběh zaujal. Možná.
Pro báseň mám příliš osobní název, který nehodlám publikovat.
Nazvěme tedy báseň podle písně Christiny Perri, Sea of Lovers.

NŠO-ČI: Krásný den

NTSCHO-TSCHI: KRÁSNÝ DEN

(INSPIROVÁNO KNIHOU KARLA MAYE - WINNETOU)

MÚZA: Ribanna - Nscho-tschi Tribute (instrumental music)

Podle knihy Karla Maye měl Vinnetou (druhá hlavní postava knihy), apačský náčelník, jedinou sestru, Nscho-tschi - v řeči kmene Apačů to znamenalo Krásný den. Vinnetouova sestra milovala lovce Old-Shatterhanda (hlavní postavu knihy) a chtěla opustit svůj kmen, a na Dešťové hoře - Nuget-silu se svým otcem a bratrem vyzvednout zlato Apačů, aby se mohla vzdělávat a vyhověla tak náročným požadavkům Old-Shatterhanda (aby uměla to, co umějí bílé squaw - ženy ve světě Old Shatterhanda). Ten ji miloval jako sestru - a ona doufala, že získá víc. Než si však stačila splnit svůj sen a začít se vzdělávat u bělochů, byla zabita. Obrovská ztráta a bolest pro Vinnetoua i Old-Shatterhanda.

Její osud mě fascinoval, její život a názory též. Ve filmu byla jiná než v knize (možná mám raději Nscho-tschi z filmu, ale to je fuk). Strašně bych si přála, aby byla zůstala s Old-Shatterhandem... A ten, ač jí nikdy nedal, co chtěla, vyryl si její památku do srdce. (Troufám si tvrdit.) Nikdy na ni nezapomněl, ani na jejího bratra. :')

Ve svém mládí (10-13 let) mě Mayovky fascinovaly, hltala jsem je - a můžu je i dnes... Při skládání básničky mi hrála Ribanna-Apanatschi-Nscho-tschi Tribute, instrumentální hudba z filmů... A nemohla jsem nevzpomenout na Toma? (Nejsem si jistá, jestli se tak jmenoval. Na toho mladíka z Old-Firehanda, jemuž krátce srdce Nscho-tchi také patřilo - ale JENOM ve filmu ;-)).