ENVIOUS

MUSIC MUSES

Never enough - Greatest Showman OST- You set off a dream in me... All the stars we steal from night sky will never be enough... towers of gold are still too little for me...

Jessie Ware - Say you love me - Slowly, you run for me, but do you know me at all? Someone told me, love controls everything - but only if you know... 

Oh my soul - Casting Crowns - And noone would blame you, if you cried in private, tried to hide it and then you stopped believing...

ENVIOUS

To the most beautiful girl I know. I wish her all the hapiness this mad world could give her, and all the blessing of the God. Knowing her since we were kids playing in school, and despite my young age I already knew she is...precious and beautiful as well inside... 

Wishing her the best... yet I still cant handle with envy which I feel to anybody, who has, what I dont. 

Sorry for it, I really do. 

The most beautiful of girls I know,

nice, lovely and gracious,

yet, I'm still feeling envious. 

Brightest stars shine in her eyes,

meanwhile darkness falls in mine.

I know she deserves to be blessed,

and even so the tear falls down to my chest.

Trust me, she is the prettiest of girls I've met,

I knew her since time I was wearing floral coronet.

Don't know anybody so nice, and lovely, gracious...

Must confess, I am still feeling envious.

Years ago I wish her to be beatific and blessed

Knowing she looks for her place in this worldwide mess,

hoping she find it cause she deserves all the best.

Was not able to write it in czech, because it is still too personal. 

There are doors we  cant walk through... 

When we go outside, see it was hopeless, after all... 

No one can rewrite the stars, how can you say you will be mine?

Everything keep us apart. It is not up to you, it is not up to me...

when everyone tells us what we can be, how can we rewrite the stars?

(Jsou tu dveře, skrz které nedokážeme projít, a nakonec uvidíš, že to všechno bylo beznadějné...

Nikdo nemůže přepsat hvězdy, tak jak můžeš slibovat, že budeš můj?

Všechno nás rozděluje, a nemůžeš to změnit, ani já.
A jak bychom mohli přepsat hvězdy, když nám všichni říkají, jací máme být?) 

Pohřbené sny

Simon & Garfunkel - The Boxer 💕

Christophe Beck - Endless Love Suite

30.5.2018

Nad tvým dómem září noční drahokamy,

nad mým slunce zapadá,

a pinot noir neutopí srdce starý rány, 

ale je moc fajn, když se rozpadám.

Den co den jsem se bouřila a bojovala,

den co den se trápila a uvadala.

Ale dnes se cítím smířená a pokojná,

svý sny jsem pod mramorem pohřbila.

Jednou, až tisíce dnů uplynou

půjde těmito místy dívka, šťastná, veselá,

objeví pod mramorem torza snů,

já tu kousky srdce svého schovala.

Dnes se cítím smířená a pokojná,

svý sny jsem pod mramorem pohřbila.

Tam, pod kusem bledého studeného kamene,

najdeš, co mé duši bylo dražší nad vše, leč ztracené.

Margerita Maffei, Giulio Drago a nešťastná Betta

Michael Patrick Kelly - Roundabouts - Miluji jeho hlas a melodie... 

Olly Murs - Beautiful to me  - Jedna z nejhezčích milostných písní, jaké jsem kdy slyšela...

"Sváže si vlasy a nasadí si brnění, když se jí něco nepodaří. 

Snažím se jí přinést světlo do tmy, vím, že každý den je bitva, co ji trhá na kousky, a nechápu proč. 

Sbírám kousky, zatímco bojuje se všemi démony, a tak nikdy nebude volná. 

Schovává se ve stínech, jo, je těžké tomu věřit, ale já nechápu proč.

Lásko, nikdy se neměň, záříš jako hvězda na obloze. Je mi fuk, co říkáš, podle mě jsi krásná. 

Nikdy nic nepochopí, a cítí se jako déšť v jinak dokonalé noci.
Budu tady, abych ji drže za ruku - může mě odstrčit jak tvrdě bude chtít - ale já neodejdu!

Lásko, otevři náruč a zapomeň na své starosti. Jsi tak úžasná, copak to nevíš? Pro mě jsi krásná.

Světlo se láme na tvých vlasech a oni všichni zůstali zírat a já bych šel kamkoli, copak to nevidíš? 

Zbláznil jsem se do tebe a nemohu bez tebe žít... Ty to nevidíš, ale pro mě jsi krásná.

Nikdy se neměň, záříš jako hvězda na obloze. Je mi fuk, co říkáš, pro mě jsi krásná."

Margherita MAFFEI & Giulio DRAGO

Jako dítě (asi před dvanácti lety) jsem sledovala jeden italský seriál, o jehož kvalitě by se daly vést dlouhé diskuze :D  A když jsem si ho teď pustila znovu, zjistila jsem, že jsem úplně zapomněla na dvě postavy - na markýzu Maffei a hraběte Draga. 

Hrabě Drago je bouřlivák, který se nejspíš z dlouhé kratochvíle začne dvořit markýze Maffei, laskavé a přemýšlivé, mírné a nevinné dívce.  

Ač to vypadá, že to to s ní nebere moc vážně, síla jeho citu se ukáže ve chvíli, kdy se Margherita rozhodně vstoupit do kláštera, což Draga zdrtí a zlomí mu srdce.

Drago má strašně moc chyb a popravdě si myslím, že pokud by s ním Margherita zůstala, asi by se brzy utrápila (pokud by se nezměnil). On bez ní ale nedokázal žít, a než život bez ní, zvolil si smrt - a jeho poslední přání byl polibek od jeho jediné lásky, jediné ženy, která mu kdy zlomila srdce, polibek, který uchová jeho poslední vydechnutí. A poslední přání umírajícího muže ani jeptiška nemohla odmítnout.

MARGHERITA MAFFEI A JULIO DRAGO

 Wild hearts cant be broken  - Nespoutaná srdce nemohou být zlomena

Jeden polibek, lásko, jen jediný…

Vezmu si ho tam, kam musím sám,

Život jsem žil nespoutaný, bouřlivý,

V záři očí tvých navždy odcházím.

Jen jeden polibek, má lásko – příliš divoce jsem žil,

Tvé srdce křehké, laskavé a dobré zraňoval,

Příliš rychle jsem se nechával unést, hodně jsem pil,

Hodně dívek vábil, sváděl – a pozdě jsem toho litoval.

Jen jeden polibek má lásko, naposled

Přitiskni své rty na mé, je to poslední mé přání,

Má chyba byla, že jsem vždycky musel poroučet…

A nyní má duše k poslednímu soudu pádí…

Poslední polibek lásko, na rty toho, kdo umírá,

Kdo nevrátí se víckrát zpátky,

Pozdě jsem poznal, jak láska srdce rozdírá,

Můj život byl bouřlivý, a příliš krátký.

Jen jeden polibek, má lásko, poslední,

Vezmu si ho tam, kde Bůh mé činy odváží.

BETTA MAFFEI

Já chtěla život barevný,

Nablýskaný, zářivý a veselý.

Žádné starosti, žádné slzy,

Takový život patří markýzově dceři.

Margherito neplač,

Margherito, já mám strach!

Zešílím, a budeš se mě bát?

Žila jsem ze dne na den,

Pro zábavy, pro slunce a pro sen.

Žádná starost, žádný žal,

Osud si vybírá svoji daň.

Margherito neplač,

Margherito já mám strach!

Zešílím, a budeš se mě bát?

Říkalas, že má krása pomine, a já neslyšela.

Říkalas, že sen nepotrvá věčně, a já hloupá byla.

Margherito, neplač – a řekni, zůstaneš?

Bojím se, že zešílím, a bojím se, že odejdeš.

Osud Betty mi přišel nejtragičtější ze všech a bylo mi jí vážně líto. Kdekdo trochu cyničtějšího ražení by podotknul, že si to ta malá koketa zasloužila, ale... markýza Betta, která nedbala slov své starší sestry Margherity, brzy musela vypít pohár hořkosti za pár chvil plných sladkosti až do dna.

Chtěla si užívat života, ničím se netrápit, a jenom se bavit, a představovala si, že její život bude bez jediné starosti, bez jediného smítka. Bohužel brzy se všechny její sny ocitly v hrobce z ledového mramoru, kde je pohřbil jeden z jejích bohatých milenců.

Možná dostala co jí patří - ale já si to nemyslím. Jsem zarytým zastáncem toho, že každý má dostat druhou šanci, a ona ji nedostala. 

"Jaký má tohle nyní smysl? Jaký?! Jaký to má smysl, k čemu to je... Co je to za vědu, když nedokáže zachránit moji dceru. Měl jsem být s ní! Vysvětlit jí, jaká má být láska! K čemu mi byla všechna ta věda, když jsem nedokázal být dobrým otcem."

Je to tak. Věda nemá žádný smysl, když ji člověk nadřadí nad lidi, nad vztahy... a nad rodinu. Věda není náboženství, nemůže být. Proto si náboženství a věda neodporují. 

Mějte se krásně, L.

Růže za ostnatým drátem

Hudbební kulisy

Sia - Je Te Pardonne

"Pokoušela jsem se tě nenávidět, ale hněv mě přešel, zášť a zahořklost odnesly krásné vzpomínky. 

Odpouštím ti, ty nevíš, co jsi udělal, odpouštím ti, navždy zůstaneš v mém srdci..." 

Skylar Grey - I know You 

"I believe, I believe there is love in you, Grid locked on the dusty avenues. Inside your heart, just afraid to go. I know you."

"Věřím, že je tam někde uvnitř máš lásku, a lítost, zamknutou na prašné cestě, uvnitř tvého srdce - jenom se bojíš. Já tě znám."

Nickelback - Home - Bolest je najednou jasnější, když viník stojí před zrcadlem. Zůstane sám a v domě, co není domovem.

Nickelback - Feed the Machine - Žádné další otázky, prostě se zařaď zpátky do řady!

Czeslawa K.

Sia - To Be Human

"To be human is to love, even when it gets too much. I am not ready to give up, To be human is to love!"

"Být člověkem znamená milovat, a to i když to stojí příliš. Nehodlám se vzdát. Být člověkem znamená milovat!"

Ostnatým drátem ovinuli moje sny,

v prach a dým se rozpadly. 

Může zbýt ze všeho jen krev a slzy?

Není na smrt ve čtrnácti příliš brzy?

Co říká svět? Co řekneš ty?

Vzali mi mou krásu, vlasy, naději...

Jsou vyvolenci a jsou prokletí?

Drahá, v tohle nevěřím.

V mrazu, v horku,  v dešti,

tlouknout holí, tlouknout pěstí... 

Povídám svůj příběh o soli z očí,

o krvi z úst a bolesti, co půl světa složí.

Co říká svět? Co řekneš ty?

Vzali mi mou mladost, svěžest, naději...

Jsou vyvolenci a jsou prokletí?

Drahá, v tohle nevěřím.

Kolik síly, kolik odvahy... a kolik krásy...

I přes ostřihané vlasy

a kosti chrastící, 

ruce vyhublé a oči plačící.

Co říká svět? Co říkám já?

Že jsi krásná, odvážná.

Chtěli ti vzít krásu, když tě ostříhali,

a sny, když tě nelítostně tloukli...

Říkali, že jsou lidé vyvolení a lidé podřadní...

Tahle jejich pseudovíra je mi ABSURDNÍ.

NALEZENO ZDE

Pravda je, že já už psát verše neumím, už jsem to zapomněla, ve změti paragrafů a strikně daných pravidel. Ale... Czeslawe jsem chtěla dát vavřínový věnec. 

"Na fotografii vzpomínal i Wilhelm Brasse, osvětimský fotograf. Podle něj si chvíli před pořízením snímku Czeslawa utřela slzy a krev ze rtu, do kterého ji uhodil místní dozorce."

Tohle prostě nikdy nepochopím. Kde se ve světě mohlo vzít tolik zla... a tolik nenávisti... k ženám, dětem, starým, nemocným...

To se pak člověk dívá na své vlastní problémy úplně jiným pohledem.

Je úplně jedno, jestli se vraždí v hnědé uniformě, rudé, černé, nebo jakékoliv jiné. Tyhle "ismy" odmítám. Kéž bychom si vážili demokracie a toho, co z nás dělá "lidi", a nenechávali se opíjet hnědokabátníky, rudokabátníky, a nebo černokabátníky. Protože to, co je za všemi těmihle nesmyslnými ismy, je totéž - nenávist a disrespekt k člověku.

A to je pro mě nepřijatelné a ohavné.

Requiescat in pace et lux perpetua luceat ei.

Michaelovi a jeho sestře

 Když si člověk myslí, že se vyhrabal ze svých adolescentních černých nočních múr, tak zjistí, že doteď růžově snil...

JÁ SE ZAVAZUJI

a to s odkládací podmínkou.

Zveřejňuji to, protože nikdy nechci zapomenout, k čemu jsem se zavázala už dávno.

Nikdy tě nebudu ponižovat,

Nebudu řvát,

Budu tě podporovat,

Budu se smát.*

Protože Bůh se rozhod, že mi požehná.

A moje požehnání jsi ty.

Nikdy tě nebudu leptat, škrtit tvou duši,

A pro ránu půjdu vážně daleko.

Budu s tebou, když tě něco zkruší,

Nedovolím tvému srdci, aby se bytí zaleklo.

Protože Bůh se rozhod, že mi požehná.

A moje požehnání jsi ty.

Znám tmu a znám chlad,

Kéž by ti to zůstalo navždy cizí,

Mít rád nestačí opakovat tisíckrát,

Pochyby přijdou vždy, když srdce slzí.

Já ze sebe vytřískám to nejlepší.

Protože mé Boží požehnání jsi ty.

Mé srdce tolikrát vzlykavě krvácelo,

Rty tolikrát šeptaly růženec i rouhání,

Mé nebe se zatáhlo a rozehřmělo…

Budu tu pro tebe v každém soužení!

A dávám ti své slovo, že ze sebe vytřískám to nejlepší,

Protože Bůh se rozhod mi požehnat – tebou.

__________________________________

*Protože smích léčí rány a nemoci duše. 

Odkládací podmínka - (právnicky) následky jednání nastanou až bude-li podmínka splněna. Např. syn zdědí majetek, až pokud dostuduje školu. Zde: Já se zavážu, pokud mi Bůh požehná.

A omlouvám se, že je báseň kostrbatá, už dlouho jsem neveršovala :(

Říkaji - jednou vyhraješ, jednou prohraješ, no a já teď prohrávám opravdu hodně.

A noc po noci si připomínám, že všechno pokažené se dá zas do pořádku, ale nějak tomu teď sama nevěřím.

Je snadné zpívat, když neexistuje nic, co by mě sráželo dolů...

Ale co řeknu, když mě stravují plameny, jako právě teď...?

Vím, že jsi schopný a že mě můžeš zachránit z těchto muk, 

ale i když to neuděláš, pořád zůstaneš mojí nadějí.

Říkají, že stačí jen malá víra, aby pohnula horami, no fajn, protože malá víra je všechno, co teď mám.

Ale Bože, když sis zvolil, že necháš hory nehybnými, dej mi sílu, abych byla schopná zpívat.

Znám trápení a bolest, které by zmizely, kdybys jim poručil.

Ale i když to neuděláš, pořád zůstaneš mojí nadějí.

A mé duši je dobře.

 [volně přeloženo]

K textu písně od MercyMe není co dodat. Přesně takhle se cítím. Bůh může všechno, ale i když to neudělá, tak je pořád mojí nadějí.

"Ne co já chci, ale co chceš Ty."

Kéž by to tak jednou bylo i s Michaelem a jeho sestrou, pro niž ještě nemám jméno. Možná Alexandra, dřív jsem to chtěla... Ale možná Marie Anna, Mariana. Yup, Marie Anna zní moc hezky.

Měla by jméno po mně, a to bych byla ráda. Jméno, které jsem si já sama vybrala pro sebe, ne to, co mi dal kdysi dávno někdo jiný. 

EDIT - 17.12.2017

Alecia Beth Moore (Pink) - Run back to my arms

I wouldn’t hurt you like the world did me,  keep you safe I'd keep you sweet

Nikdy bych tě nezranila způsobem, jakým svět zranil mě, držela bych tě v bezpečí a v bavlnce.

Everything that I went through, I’m grateful you won’t have to do,

všechno, čím jsem prošla, jsem vděčná, že ty nebudeš muset,

I know that you will have to fall, I can’t hide you from it all,

Vím, že budeš muset upadnout - nemůžu tě ochránit přede vším.

Here’s the bloody, bloody truth, you will hurt and you will loose

A tady je krvavá, krvavá pravda - budeš zraněná/ý a budeš prohrávat,

I’ve got scars you won’t believe, wear them proudly on my sleeve.

Mám jizvy, kterým bys nevěřil, nosím je hrdě na rukávu,

You know you can run back to my arms.

Víš, že můžeš přiběhnout schovat se v mém náručí. 

Pink je rebelka. A její písně mám ráda. Pomáhají mi se vyrovnat z tou temnější, rebelštější stránkou mého já. A tahle píseň, pravděpodobně věnovaná její dceři, je strašně krásná a nádherná, a vlastně vystihuje úplně přesně to, co jsem si kdysi dávno slíbila.  

"Nezraním tě, jako svět zranil mě, budu tě držet v bezpečí a v bavlnce, a jsem, Bože, jsem tak šťastná, že čím jsem si prošla já - ty nemusíš..."

Pokud... jednou... někdy... snad.  😊

Až na to tedy, že já své fyzické i psychické jizvy nenosím hrdě "na rukávu", ale schovávám je.

Ale byla bych Bohu neskonale vděčná, kdyby jednoho dne můj syn, nebo moje dcera neměli potřebu si ubližovat, netrpěli sebedestrukcí. Vím že psychporuchy se nedají úplně ovlivnit, eliminovat, ale pokud chci o něco ve výchově usilovat, snažila bych se o to: "Miluj svého bližního JAKO sám SEBE!"... protože kdo nemiluje sebe, opravdově nemůže milovat ani ostatní - a o tom já bohužel něco málo vím.

PS: Chtěla jsem napsat o téhle písničce v novém článku, ale pak mi došlo, že se to skvěle hodí do tohohle článku, a ten příští chci ladit víc vánočně, takže... takže tak.