30.5.2018
Nad tvým dómem září noční drahokamy,
nad mým slunce zapadá,
a pinot noir neutopí srdce starý rány,
ale je moc fajn, když se rozpadám.
Den co den jsem se bouřila a bojovala,
den co den se trápila a uvadala.
Ale dnes se cítím smířená a pokojná,
svý sny jsem pod mramorem pohřbila.
Jednou, až tisíce dnů uplynou
půjde těmito místy dívka, šťastná, veselá,
objeví pod mramorem torza snů,
já tu kousky srdce svého schovala.
Dnes se cítím smířená a pokojná,
svý sny jsem pod mramorem pohřbila.
Tam, pod kusem bledého studeného kamene,
najdeš, co mé duši bylo dražší nad vše, leč ztracené.
